Podzimní prázdniny jsme trávili v Tatrách. Termín na konci října nás sice moc neohromoval, ale platnost covidového voucheru nás donutila jednat – a jet.
1. den
Z prvního dne nemám ani jednu fotku. Za volantem jsem nefotil (a ani nebyl focen). Míříme do Apartmánu Nataša v Nové Lesné – vesnice s nejkrásnějším výhledem na Tatry. Říkají a asi to tak i je. Resp. mě se docela líbí. Apartmány jsou hezké. Relativně nové a dobře udržované. Se sociálkou a za relativně příjemný peníz. Na zastávku električky je to 10 minut běžné chůze. V ubytování nevaří, ale je zde dobře vybavená kuchyň se vším potřebným. Restaurace ve vsi je.
Ubytovatel je zároveň vůdcem, takže dokáže dobře poradit a inspirovat turisty všech výkonnostních kategorií.
Nám například poradil nákup nesmeků a zimní výstup na Térynu, což chlapce zaujalo a mě poněkud… překvapilo:) Pozn.: zatím jsem to nepojal do vážných úvah, ale červík hlodá.
2. den
Co jsem nezvládl první den, nahradil jsem si druhý. Se starším družstvem jsme vyrazili na Rysy (2503 m. n. m.). Přálo nám celkem mimořádné počasí (plus bod) i úderničení místní správy tratí na výluce trati mezi Starým Smokovcem a Š. Plesem (mínus bod). Náhradní doprava za vlak mi nevadila do doby, než jsem zjistil, že k zastávce Popradské pleso nezajíždí, čímž jsme vyfasovali dodatečných 1300 metrů po silnici. Chlapce to mimořádně bavilo, což ocenili poněkud nakyslým výrazem.
Radost nastávala až s přibývajícími metry. Šlo se fajně. Zajištěný úsek byl mírně namrzlý, jinak bez závad. Na cestě zpátky jsme stihli i polévku a limču na chatě pod Rysmi.
Cíl cesty byl na Štrbském Plese v hostinci Furkotka, kde mají mimochodem fajné řezané.
Dívčí družstvo pod velením Vaška šotoušilo v Kežmarku a Popradu, což se podle všeho také líbilo. Aspoň o tom poskytl ve Furkotce obsáhlý referát.
3. den
Dnešní túra byla společná. Což pro mě znamená krosničku na záda. Zároveň to chtělo vybrat za cíl “něco vysoko” a “něco ne moc náročnýho”. V Tatrách ideální kombinace. Vyřešila to lanovka na Skalnaté Pleso a dále po svých na Velkou Svišťovku (2037 m. n. m.). Cesta není pro děti ideální – poměrně velké kameny vyžadují poměrně velké kroky, což s nohou asi 50 cm dlouhou Kačce moc nešlo. Počasí přálo, byť na vrcholu poměrně monumentálně fučelo. Výstup se zdařil, nikdo ho neodstonal (což se zpětně divím). Před odjezdem lanovky zpět do Lomnice zůstal i čas na malé občerstvení na chatě Panorama spojené s dováděním v dětském koutku.
4. den
Poslední celý den a poslední túra při vědomí ubývajících sil dorostu. Abych se mohl vzdát krosničky, musela po svých i Anča. No a to dalo celkem jasné možnosti, kam se vrtnout – pěšky podél lanovky na Hrebienok a pak uvidíme. To “pak uvidíme” byly vodopády Studeného potoka. Relativně dobře schůdná cesta s příjemnými scenériemi. Na pohodu a na rozlučku ideální. Navíc jsme výlet zakončili v restauraci Dobré časy ve Smokovci. Hospoda má kromě fajné kuchyně i poměrně bohatou nabídku Československých minipivovarů.
5. den
Strategie byla celkem jasná: Ráno rychle zabalit a hurá domů. Děti musí ještě dodělat věci do školy a připravit aktovku. Cestou se možná někde stavíme, když bude nálada. Myšlenka jistě dobrá. Výsledek nebyl ideální. Cestou se možná někde stavíme nastalo na trase Nová Lesná – Běchovice na Štrbském Plese. To jsme daleko nedojeli.
Bylo to ale veskrze poetické. Korzování kolem Štrbského plesa a hledání cukrárny bylo takové “pražské” pojetí turistiky.
Žádné komentáře