…ne, neumřelo nám doma žádné zviřátko (bo žádné nemáme), ale trochu truchlivé to přeci jen je (bo i stroje mají své duše).
Začátkem srpna zastihla pražskou příměstskou dopravu politováníhodná zpráva, že se na zasloužilý (a uvidíme, zda i věčný) odpočinek za pár dní vydá poslední pravidelně nasazovaná jednotka řady 451 – tak zvaný panťák nebo též žabotlam (žabička zní více poeticky).
Kdo tedy chtěl okusit romantiku, jakož i specifický chod a zvuk těchto, na svou dobu všestranně pokrokových 50 let starých, strojů, neměl moc času na váhání… No a protože jsem naznal, že naši chlapci a dívky by neměli býti ušetřeni zážitku, kterého nebyly ušetřeny ani předchozí 2 až 3 generace cestujících v Praze, Ústí, Ostravě, Žilině a Košicích usoudil jsem, že pojedeme na výlet…
Vlakem autobusem a lodí až na kraj světa Prahy
Protože cíle výletů zpravidla určují rodiče a iniciativa přišla od tatínka, byl cíl celkem jasný – výčep. Vyrazili jsme tedy do malého romantického zahradního bufíku s klobásou a pivem z pivovaru Únětice na okraji cyklostezky při pravém břehu Vltavy v Podhoří, která ve svých útrobách skrývá i dětmi toliko oceňované, malinkaté hřišťátko. Uznávám, že cíl to nebyl bůhvíjak hodnotný, ale přeci jen. V tomto případě platí, že cílem byla vlastně samotná cesta.
Vyrazili jsme tedy žabičkou z Prahy-Libně na zastávku Praha-Podbaba, odtud autobusem k přístavišti V Podbabě, odkud odjíždí přívoz P2 do Podhoří. Od přístaviště je to k cíli zhruba 80 metrů délkových a asi 3m převýšení – žádná velká turistika.
Dětem se vláček líbil (jakož i celý výlet). Dokonce se s žabičkou ochotně vyfotografovali – což není častý jev.
Kdo by chtěl o jednotkách 451 vědět něco víc, přikládám na Youtubu nalezené pěkné video z dílny Ústředního domu dopravní techniky a Vagónka Tatra Studénka. Trocha toho černobílého filmu pro pamětníky neuškodí…
Samozřejmě též přikládám několik fotek z popsaného výletu.
Žádné komentáře