Dnes tu máme jedno parádní doporučení na výlet pro ty, jež svým srdcem čas od času zahoří pro techniku (a s tím související mastnotu, špínu a šmír:) a nezdráhají se objevovat všechno zmíněné poněkud kontaktnějším způsobem. Ano, po návratu z dolu nelze vyloučit ušpinění nad míru obvyklou. Přesto to stojí za to.
Do dolu Mayrau, který se nachází ve Vinařicích u Kladna jsme s dětmi vyrazili parním vlakem taženým nejmenší poválečnou parní lokomotivou (213.902). To samo o sobě byla záruka toho, že budeme jak havíři ještě před příjezdem.
Vlak jede po důlní vlečce ze stanice Kladno-Dubí přímo k dolu. Pro děti je těsně před příjezdem připravena morálně-edukativní vložka v podobě pohledu do oken věznice Vinařice. My jsme směrem k dětem tohoto setkání využili k demonstraci, kam až může vést jejich věčné zlobení. Zdá se, že to alespoň pro dnešní den zapůsobilo. Leč, v případě zlobení očekáváme recidivu.
Hornický skanzen Mayrau
V samotném skanzenu jsme absolvovali velký (2 hodiny trvající) prohlídkový okruh. Ač jsme měli mírné obavy o vytrvalost dětí zúčastnit se prohlídky s průvodcem, bylo to tak zajímavé, že se chlapci nudit nestihli. Navštívili jsme cechovnu, jámovou budovu, těžní stroj Škoda (elektrický), těžní stroj Ringhoffer (parní a t. č. vzduchový) i ukázkovou štolu Homole, kde se v poněkud stísněných prostorech nachází expozice plně mechanizovaného porubu.
Skanzen se, dle mého velmi zdařile, pokouší o navození atmosféry posledního dne provozu dolu v roce 1997, což je nejlépe zřetelné v zázemí dolu – šatny, sprchy…
Zlatý hřeb – parní stroj
Zlatým hřebem celé prohlídky je jistě do současné doby provozní parní stroj Ringhoffer, který zajišťoval dopravu klecí s horníky i s vozíky s uhlím. Tento parní stroj byl zakoupen v r. 1905 a od té doby bez závažnější poruchy sloužil v provozu do ukončení těžby. V roce 1940 byl stroj přestaven na pohon stlačeným vzduchem. Koho stroje fascinují, ten tu oněmí. Proto netřeba dalších slov, to se prostě musí vidět.
Zdař bůh!
Malá fotogalerie
Žádné komentáře